Jmenuju Erik, je mi 20 let a parkour dělám již 8 let.
K parkouru jsem přišel v sedmé třídě, když jsem koukal na spolužáky, jak zkouší salta do žíněnky ve školní tělocvičně. Tak jsem jsem se přidal a zkoušel s nimi. Poté na škole vznikl akrobatický kroužek, na kterém jsem začal aktivně trénovat. Díky tomuhle zájmu jsem na dvoře základní školy poznal mého nejlepšího kamaráda, se kterým doteď trénujeme, vzájemně se podporujeme a díky tomu se zlepšujeme. Je to životní styl, který mě naučil to, že každá překážka se dá překonat. Neobejde se to bez ran a bolesti, ale je důležité vstát a pokračovat. Naučil jsem se koordinovat své tělo a pohyby. Není to jen využívání triků během tréninku. Je to umění reagovat na náhlé situace v každodenním životě a jak jim zamezit nebo zmírnit jejich následky.