Roman

Sportu a pohybu obecně se věnuji už od dětství, když jsem pořád běhal někde po lese a s odřenými
koleny a lokty furt někde šplhal. Někdy když mi bylo zhruba 8 let, tak jsem začal chodit na kroužek
juda, kdy asi právě ze všeho nejvíc mě bavili gymnastické rozcvičky. Když jsem cca po 5 letech s judem
skončil, tak jsem hledal sport, který by mě opravdu bavil a naplňoval a když jsem jednoho dne
náhodou z filmotéky rodičů vyhrabal film Okrsek 13, tak mi to bylo hned jasné. S klukama po škole
jsme pak vždycky chodili na dětský hřiště a hráli na babu, a přitom skákali přes cokoli, co nám stálo
v cestě, tak vznikla moje láska k parkouru, kterou později umocnili ještě herní tituly jako assassin’s
creed a mirror’s edge a filmy jako Princ z Persie nebo bondovka Casino Royal.

Na střední škole v posledním maturitním ročníku jsem dokonce vypracoval a obhájil maturitní práci
na téma parkour jako součást životního stylu a při vypracování této práce jsem se naučil o historii a
vzniku parkouru a jeho původní filozofii, která se skládá hlavně z disciplíny, pokory, píle a tvrdé práce
a přesně v souladu s takovou filozofií bych mé zkušenosti s parkourem chtěl předávat dále.

Po střední škole jsem měl takřka dvouroční parkourovou krizi, kdy jsem vlastně vůbec neskákal,
protože jsem měl nedostatek času, kvůli tehdejší práci u PČR, ale teď co jsem začal studovat vysokou
školu se studijním programem Sport ze zaměřením na zdravý životní styl, skáču zase pravidelně.

Mojí parkourovou cestou mě ruku v ruce už od deváté třídy taky prováděla cesta cvičení, kdy jsem si
zamiloval kalisteniku a street workout, který se s parkourem skvěle doplňují a mezi moje ostatní
záliby patří cosplay, hra na ukulele, hraní pc her, kreslení, malování a prohlubování znalostí o
fyziologii pohybu a pohybu obecně.