Výsledek hledání pro výraz
Zpět na Blog

Co je parkour?

Co je parkour?

Co je parkour?

 

Chcete se dostat z bodu A do bodu B? Můžete zvolit chůzi, běh, šplh, pokud se daný bod nachází někde ve výšce, nebo na dané místo můžete doskočit. Máme zde na mysli jen možnosti, které nám nabízejí schopnosti lidského těla.

 

Pokud však se z bodu A do bodu B chcete dostat elegantně, bez viditelného úsilí, a pokud jsou vám vlastní schopnosti téměř akrobatické, nedělají vám problém různé přeskoky, salta a flipy a vypadáte při nich skoro, jako by na vás nepůsobila zemská tíže, pak asi ovládáte umění pohybu - parkour.

 

Co je to vlastně parkour? Dnes je možné jej chápat jako jeden z nejmladších sportů, i když původně jeho řazení mezi sporty nebylo tak jednoznačné, zdůrazňovala se především jeho lehkost a elegance pohybu a pocit svobody, se kterým parkouristé vystupovali. Nicméně parkour má i rysy sportu, vystoupení jeho protagonistů je jistě možné chápat jako sportovní výkon a obsahuje některé prvky převzaté třeba z gymnastiky.

 

Nedávno dokonce proběhla médii zpráva, která informuje o tom, že parkour má být zařazen jako ukázkový sport na letní olympijské hry, a to už v roce 2020 v Tokiu. To by mohlo vést k jeho definitivnímu zařazení mezi olympijské sporty. Zatím se hovoří o dvou disciplínách, a sice speedrunningu a freestylu. Pokud se potvrdí definitivní zařazení parkouru mezi sporty, bude nutné najít způsob a metodu, jak dechberoucí výkony parkouristů změřit a vytvořit jakési jejich výkonnostní žebříčky.

 

Kde se s parkourem můžeme setkat?

 

Všude tam, kde se objevují překážky, může se objevit i způsob jejich překonávání. A ten právě parkour nabízí. Na venkově to mohou být překážky vytvořené přírodou – větve stromů, kameny a skály. Dnes však většina lidí žije ve městě, a to, co pro naprostou většinu lidí představuje jen běžnou kulisu města – schody, zábradlí, zdi a střechy – se pro parkourové nadšence, jinak také traceury a traceurky, stalo jen výzvou k jejich co nejdokonalejšímu a nejpůsobivějšímu překonávání.

 

Parkour je tedy vlastně druh pohybu, jinak také francouzsky l´art du deplacement – umění přemístění lidského těla, a to co nejúčinnějšího, s využitím co nejmenší energie, ale s lehkostí a krásou pohybu a s maximálním využitím fyzických, ale i mentálních schopností člověka.

 

Francouzské termíny nás přivádějí k zemi jeho původu. Parkour nevznikl ve Velké Británii ani v USA jako většina současných subkultur. Jeho domovem je Francie. I když první aktivity spojované později s parkourem se objevují již na začátku 20. století a k jeho dalšímu rozvoji dochází v 50. letech, za bojů Francouzů ve válce ve Vietnamu, parkour ve své dnešní podobě se prosadil teprve koncem 20. a začátkem 21. století.

 

 

David Belle - otec parkouru

 

Nejvýznamnější osobností, která za jeho vznikem a rozvojem stojí, je Francouz David Belle. Už jeho otec, francouzský voják a později člen elitního hasičského a záchranářského sboru Raymond Belle, se zabýval různými způsoby překonávání překážek. Jeho syn si navíc osvojil bojová umění a gymnastiku a hledal možnosti, jak všechny tyto dovednosti a jejich kombinace využít v životě, jak by je mohl využít v krizových situacích nebo v záchranářských misích. Na své cestě se spojoval s dalšími nadšenci a zase se s nimi rozcházel (uveďme např. skupinu Yamakasi).

 

 

Jak vznikl název parkour?

 

Samotný název parkour vzniká asi v roce 1998 z původního parcours du combattant – cesta bojovníka. Vidíme, že bojovník se z původního názvu vytratil. Parkour totiž není přípravou na boj, ale nabízí trénink na útěk, což je jedna z možností, jak reagovat na nebezpečí. K raketovému rozšíření parkouru došlo hlavně po odvysílání pořadu Jump London se Sebastienem Foucanem, další výraznou zakladatelskou osobností parkouru, v britské televizi. A o rok později, 21. července 2004, získal parkour svůj internetový portál Parkour.net. Založil jej Jerome Lebret se souhlasem Davida Bella a dal tak všem příznivcům parkouru možnost vzájemně se informovat co je to parkour a vyměňovat si poznatky a zkušenosti.

 

Parkour nebo freerunning?

 

Ten, kdo se chce zabývat parkourem, narazí dříve nebo později na velmi příbuzný pojem: freerunning. Ve zmíněném pořadu Jump  London je freerunning brán jako anglický překlad parkouru. Ve skutečnosti je to o něco složitější. I když parkour a freerunning mají k sobě velmi blízko, není to úplně totéž.

 

Freerunning se postupně rozvinul z parkouru, ale zároveň zůstal jeho součástí. Parkour zdůrazňuje spíše účinnost, zatímco freerunning klade důraz na uměleckou stránku.  Je ho možné chápat jako způsob vyjádření pohybem v interakci s různými překážkami a okolním prostředím. Může také používat přemety a otočky převzaté z jiných aktivit, jako gymnastika nebo breakdance. Jedná se o to, aby člověk dokázal reagovat na okolní prostředí tvořivým způsobem, aby ho inspirovalo k interakci nenacvičené předem, ale vyplývající z okamžité situace a rozhodnutí.

 

parkour freerunning

 

Ti, co praktikují freerunning, zabývají se obyčejně také parkourem. Parkour naproti tomu směřuje nikoli k větší efektnosti, ale efektivnosti, nejde tady o působivost, ale o účinnost. Po této stránce má parkour blízko k bojovým uměním. Jeho cílem je vlastně vyhnout se použití zbraní a vytvořit si prostor k úniku, to znamená vyhnout se přímému konfliktu s protivníkem.

 

Filozofie parkouru

 

Co je parkour, je vám již určitě jasné. Není to jen bezduché běhání a skákání. Má svoji filozofii, která se dá úplně nejstručněji shrnout ve dvou slovech: pohyb a svoboda. Umění pohybu traceuři chápou jako druh svobody. Jednak jim umožňuje dostat se tam, kam se většina lidí nikdy nedostane, a to bezpečně, rychle a plynule. Aby to dokázali, musí co nejlépe ovládnout své tělo, které si tak osvojí schopnost pohybovat se a překonávat překážky, a to fyzické i psychické.

 

Zvládnutí parkouru totiž vyžaduje nejen, jak již bylo řečeno, ovládnutí těla, ale i lidské mysli. Parkour začne měnit další věci v lidském životě a ponenáhlu se stává součástí životního stylu člověka. Zakladatelé parkouru v něm totiž neviděli sport, protože podstatou sportu je soutěživost. Pro ně podstatou parkouru nebyla rivalita, ale osobní rozvoj člověka.

 

Přestože filozofie parkouru je jeho nedílnou součástí, to, co nezasvěcené upoutá na první pohled a probudí v nich fascinované nadšení, je jeho technika. Skoky, doskoky, salta a přemety, bleskurychlé otočky, visy zdánlivě za konečky prstů, stoje na rukou, do kterých se traceur dostává ne švihem, ale silou, balancování bez viditelného úsilí na úzkých zídkách nebo zábradlí …Všechno to vyžaduje rychlé změny těžiště a využití pohybové energie.

 

Pro bezpečné dopady z výšek se používá parakotoul, který pomáhá absorbovat a přesunout energii. Tak se sníží náraz na nohy a páteř a umožní se bezpečné přistání z výšek, které vzbuzují respekt i u gymnastů či akrobatů. Techniku dopadu je nutné zvládnout dokonale, jinak hrozí nebezpečí problémů s klouby. Veškerá technika se využívá k překonávání překážek, z nichž každá představuje jedinečnou výzvu pokaždé jiného tvaru, jinak umístěnou, s jiným úhlem náběhu. Technika také závisí na stavu těla i mysli, která musí zpracovávat možnosti, jak překážku překonat, a vybrat vždy tu nejvhodnější. Pro techniku parkouru existuje propracované názvosloví, původně francouzské, dnes již převedené také do angličtiny.

 

Parkour motto - „Být silný, abych byl užitečný.“

 

Jak se rozvíjel parkour v Čechách

 

Zdá se, že jeho prvopočátky spadají ještě do doby před vysíláním pořadu Jump London v Británii, výrazněji se však začal projevovat až od roku 2003. Za kolébku parkouru u nás je považován Zlín, kde vznikla jedna z prvních skupin nadšenců pro tento fenomén. Velká vlna zájmu o parkour přišla v letech 2003 – 04, kdy se na internetu začala šířit videa Davida Bella. První český parkourový jam se konal v roce 2005 v Brně a sešlo se na něm asi 40 lidí z celé republiky.

 

O rok později vznikl český internetový portál parkour.cz. Zde najdete komplexní informace o všem, co vás na parkouru zajímá.

 

Ve stejném roce se konal i druhý celorepublikový parkour jam, a to v Praze. Dorazilo už asi třikrát více účastníků než do Brna, což svědčí o rychlém rozvoji aktivity. Ve stejné době se parkourové skákání začalo mohutně šířit i zásluhou YouTubu. A tak se stalo, že v červnu 2007, když se uskutečnilo setkání parkouristů v Ostravě, byla účast již několik stovek lidí včetně návštěvníků z Polska a ze Slovenska. Pořadatelé pronajali sportovní halu a měla dorazit i parkourová legenda – David Bell. Ten sice nedorazil, ale i tak mělo setkání celé komunity velký význam pro celou parkourovou scénu. Zásluhou polských trenérů se proměnily tréninkové metody a více se uplatnilo kondiční cvičení a posilování.

 

Kde se dá trénovat parkour v Česku?

 

Zohir organizuje pro zájemce, nováčky i pokročilé, spoustu parkourových akcí. Každý si může vybrat, co mu vyhovuje:

 

Parkour tutoriál

 

Návody a postupy na jednotlivé parkourové prvky můžete najít i na internetu. Doporučujeme český parkour tutoriál Jak se naučit parkour od Sahira - průvodce světem parkouru. 

 

 

 

Chcete vědět více? Zde máte pár zajímavých odkazů:

 

 

Na závěr několik rad pro ty, kteří by si chtěli parkour vyzkoušet a natrénovat si některé efektní prvky. Co usnadňuje začátečníkům první kroky?

 

  • Nepotřebují téměř žádné vybavení, postačí běžné sportovní oblečení a obuv.  
  • Parkour se provozuje v městském prostředí – poslouží všudypřítomné zídky, schody, mosty, lavičky, zábradlí – ve větších městech najdete i parkourová hřiště.  
  • V řadě měst už existují i možnosti, jak trénovat parkour pod vedením lidí, kteří jsou skutečnými znalci a naučí vás, jak provozovat parkour bezpečně, s co nejmenším rizikem úrazu. Existují i instruktážní videa - tutoriály a také již zmíněná kniha Parkour a freerunning. Ta je věnována jednotlivým prvkům sportu, jejich nácviku a upozorňuje i na nejčastější chyby. Zde se dočtete co je to parkour.
  • A teď nejdůležitější rada: Nezkoušejte nikdy „triky“ na vlastní pěst, vždy využívejte rady zkušenějších. Jen tak zůstane parkour jedním z nejbezpečnějších sportů.